Poezie

Růženín

Tam kde rozplynu se v Lásce Vítám Sebe

Bolest ztratila se, Dýchám druhé nebe,

Vibrující zář co obklopuje, Moje Bytí..

..Vzácně, křehce tepe, v oceánu smíření se skví

Ta mlha prostupujíc Moje toužení.

Do celistvosti zve mě pohlazením,

Láskou Růženín

Prolne s esencí mé podstaty,

Tak v dualitě probouzí ten cit

Co zavoní sblížením,

Nádechem Jednoty..

Láska

Rubínem, Láskou jsi Ženo,

Kde jsi se ztratila se ptáš?

V slzách té bolesti co skrápěly

Hrob Tvé Lásky? Nyní procitáš..

Už víš.. Láskou jsi a vždy jsi byla

Srdce s odvahou otvíráš..

Plodivá její síla Tě vede do zahrad

Těch krás co bolest konejší

A Mír už na křídlech Pegasů

k Tobě spěchá s depeší

Vítej Lásko zpět mezi nás..

Průzračnost Vody

Z Vody jsi povstala, z její Lásky se rodíš

Tóny Tě dovedou zpět ke všem Tvým mořím..

A Domov Tvůj sladký Tě obdarovává

Tou Láskou co břehy zdobí

Ta jasnost a průzračnost VODY..

Ozvěnou z hloubky vyvěrá

Probouzí Tvé vlohy

Proudí Tebou, Lásku zrodila

Tak z její hloubky tvoříš..

Voda léčivá

Něhu otvíráš a bezbřehá je láska

Voda léčivá teď proudí skrze nás tak

Tebe přijímám bez nároků čistá

A hladíš vroucně všechna moje místa

zraněná..

V hmotě

Do svitu dnů mi přicházíš

Vítám Tě s láskou v náručí

Do víru Zemských podob

Vkládám co jsme, to nekončí..

Tak za vším co konám, naučím

Sebe i Tebe té síle,

V hmotě konejším

Svůj stín…

Luna

Ve svitu Luny se objevíš

S vodou Tě láska pojí

Odevzdej slzy cos ronila

Hloubkám svým porozumíš..

Do stínů vetkni světlo své

Stříbrným paprskem voní

Žena jsi, na to nezapomeň

ŽENA, dcera Luny.. 

Vysoká tráva

Vysoká tráva po cestě mne vede k Tobě..

Do klína vážky přináší dary nebes a..

Vzpomíná každá buňka

Na klidnou bouři co počíná naše setkání..

Za časů co nejsou skutečné

Tě objímám věčně souzněná s Tebou

v akordu tužeb splněných..

Do klína Tě vede cesta jediná co znáš

Odnepaměti těch lidských životů

Co splývá v šumu staletí

Až smyje naše rány

Tak pozvedni se a já jsem tady

S Tebou se Sebou

A čekám znovu v dojetí..

V Ženském Živlu sama sebou

Do kořenů vstupuji, s Matkou Zemí vstávám

S Tebou se miluji, ráda Tě poznávám

Sílu osvobozuji, Oheň rozdmýchávám

Bez podmínky daruji Lásku – v sobě spřádám

Otevřeně sděluji Pravdu co nasávám

Rozplynu se v Míru, když se odevzdávám.. ..

V Ženském Živlu ..Sama sebou se stávám.. 🌹

V Ženském Živlu

Z Vody stvořená

Se Zemí spojená

Oheň do lůna

Sílu přináší

S Větrem smířená

V Lásce koupaná

Světlo Duše

barvy prozáří..

V Ženském Živlu zázrak počíná se dít..

Přicházíš

Přicházíš ze zahrady

Příběhů a jsi tady

Přítomným poselstvím      

Zásluhou Artemidy

Přísaháš zaslíbeným

Návratům odpouštíš

Čím víc smíření vítáš, kouzelnou bránou k sobě procházíš

I tím stínem, co se skrýval, světelná záře už Tě provází

Pocítíš mávnutí křídel, ozvěnou lásku v růžích probouzíš 

Opouštíš starý úděl, kořenům vůni sladkou navracíš

Nástrahám pomýleným

Propouštíš jejich viny

Nepoutáš, nesoudíš

Příslibům objeveným

Zázrakům projeveným

Ochutnáš tajemství

Čím víc nádechy vnímáš, procházíš chrámem těla v proměnách

Z dávných snů vtéká pramen a v proudech touhou sladce procitáš            

Pocítíš mávnutí křídel, ozvěnou lásky růží prolínáš

Do Tvých dnů svítí plamen a cestou sílí, kam se ubíráš

Chcete též najít svou vlastní lásku k zdravému jídlu?